Ocas psa je součást páteře a bohužel je tento anatomický fakt podceňovaný nejen majiteli psů a právě nevhodná manipulace s ocasem psa často vede ke zbytečným problémům s pohybovým aparátem.
Mícha psa vychází z mozku a prochází celou páteří kostěným kanálem vytvořeným obratly. Z míchy vychází hlavové a míšní nervy mezi obratly a inervují jednotlivé části těla. Mícha psa v podobě dorsoventrálně oploštelého válce končí v oblasti sedmého bederního obratle a následně pokračuje jako filum terminale (koncové vlákno míchy) a cauda equina, v překladu koňský ocas. Toto zakončení míchy dostalo svůj název pro podobnost s koňským ocasem, protože se celistvá mícha dělí na nervové provazce vzhledem připomínající koňské žíně (viz obrázek páteře).
Ocasní obratle ztrácí typický vzhled obratle a ke konci ocasu jsou obratle jen kostěné „válečky“, které nemají míšní kanál. Prvními několika obratly prochází právě koncové vlákno míchy.
Míchu můžeme rozdělit na:
- krční míchu
- hrudní míchu
- bederní míchu
- křížovou míchu
- OCASNÍ míchu!
(Anatomie domácích savců, H.E. König, H.G. Liebich)
(https://criticalcaredvm.com/)
Svaly ocasu psa
Svaly ocasu jsou VELMI provázané s pánví a křížovou kostí psa… ( a následně zbytkem páteře a těla, protože jednotlivé struktury pohybového aparátů se navzájem ovlivňují). Pro názornost:
M.sacrocaudalis dorsalis lateralis odstupuje od thorakolumbální povázky a upíná se na ocasní obratle
M.sacrocaudalis dorsalis medialis odstupuje od křížové kosti a upíná se do úponových částí svalu m.sacrocaudalis dorsalis lateralis
M.sacrocaudalis ventralis lateralis odstupuje od spodní strany křížové kosti a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu
M.sacrocaudalis ventralis medialis odstupuje od spodní strany křížové kosti a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu
M.coccygeus odstupuje od ligamentum sacrospinotuberale, které se rozpíná mezi křížovou kostí a sedacím hrbolem na pánvi a upíná se na ocasní obratle.
M.iliocaudalis odstupuje od těla kyčelní kosti (!) a upíná se do ocasní povázky a na ocasní obratle.
M.pubocaudalis odstupuje ze dna pánevní dutiny v rozsahu pánevní spony a upíná se na ocasní obratle.
(Veterinární myologie, MVc. Iveta Pračková, MVDr. Martin Pyszko, Ph.D., doc. MVDr. Václav Páral, Ph.D. )
Ocas psa slouží jako důležitý komunikační prvek a pomáhá psu udržovat stabilitu a je nápomocný při změnách směru pohybu a nebo prudkém zpomalování například při sbírání aportu. Všimněte si někdy, co váš pes udělá s ocasem, když potřebuje ostře změnit směr pohybu v běhu a nebo když vyrovnává nerovnost terénu. Jeho ocas intenzivně napomáhá a pes ho má tak trochu jako kormidlo.
Nevhodná manipulace s ocasem psa může mít za následek dočasné a nebo trvalé poškození měkkých tkání okolo ocasu i samotného ocasu a nebo dojde k distorzi skloubení prvního ocasního obratle a křížové kosti. Následně dochází ke spasmu měkkých tkání okolo postiženého místa, tím útlaku nervů v této oblasti.
Pes může projevovat následující obtíže:
- nese ocas strnule od těla a nebo jej nese křivě
- bolestivost v oblasti kříže a kořene ocasu
- potíže při defekaci
- potíže až neschopnost sedět, pes si ulevuje, nebo si nesedne vůbec
- potíže s pohybem – pes chodí strnule
Co je nevhodná manipulace s ocasem psa?
Ocas psa rozhodně neslouží jako prostředek na zastavení psa, odtržení psa z rvačky, usměrnění směru pohybu psa a podobně. Bohužel mnoho majitelů rádo využívá ocas jako „madlo“, kterým psa zastaví, pokud se chce rozeběhnout za jiným psem, případně ho za ocas usměrní, pokud se vydá jiným směrem než majitel chce. Samostatnou kapitolou je pak tahání psa dítětem za ocas (uši a jiné části těla).
ZODPOVĚDNÝ MAJITEL NEVYUŽÍVÁ OCASU JAKO NÁSTROJ PRO OVLÁDÁNÍ PSA!
Bohužel se ocasu běžně využívá v rehabilitaci psů na veterinárních klinikách a v soukromých praxích některých terapeutů – nechodící pes se zvedá za ocas, pes při pohybu v rehabilitační vaně se přidržuje za ocas, nácvik chůze se provádí s vedením psa za ocas. Velmi často za mnou přichází majitelé nechodících psů a nebo psů po operacích páteře s tím, že jim na veterině řekli, že mají psa přidržovat za ocas.
Pes, který neovládá zadní část těla nemůže klást oproti této manipulaci žádný odpor a majitel se domnívá, že psu nevadí.
Člověk má pozůstatek ocasu ve formě kostrče. Předpokládám, že každý někdy měl naraženou kostrč a ví, jak nepříjemná záležitost to je. Ostatně, většina výše uvedených obtíží psa s distorzí ocasu souhlasí i s obtížemi člověka s naraženou kostrčí. Vodění nechodícího psa za ocas se dá přirovnat k tomu, že člověka, který pro bolesti zad nemůže téměř a nebo vůbec chodit chytí někdo za kostrč, přizvedne ho, aby se mu „lépe“ chodilo a nutil k pohybu… Takže :
TAKOVÁTO MANIPULACE S OCASEM NEPATŘÍ DO VETERINÁRNÍ REHABILITACE!
(https://www.merckvetmanual.com)
About the author