Tag Archive syndrom mrtvého ocasu

Plavání se psem

Se začátkem léta přichází sezóna koupání psů v přírodních tocích. Mnoho majitelů psů nedočkavě horké letní teploty vyhlíželo už od jara, aby mohli se psem plavat kondičně a nebo v rámci rehabilitace psa. 
Plavání je pro psa i člověka skvělá pohybová aktivita, ale konkrétně u psa má plavání spoustu „ale“. 

DÉLKA PLAVÁNÍ A RIZIKO PŘEHŘÁTÍ 


Plavání je pro psa  fyzicky náročná aktivita. I pro člověka, pokud plave kondičně a nebo závodně. Pes se sice tváří, že by vydržel plavat nekonečně dlouho a majitel má pocit, že se pes ve vodě ochlazuje, takže je všechno v pořádku. 
Jenže pes se může během poměrně krátké doby přehřát i při plavání. Kvůli tomu, že plavání je fyzická aktivita, dochází při svalové práci ke zvyšování tělesné teploty. Díky tomu, že chladnější voda ochlazuje povrch těla psa dochází k vazokonstrikci (stažení) povrchových cév, takže se zvýší teplota tělesného jádra.  Při plavání pes nemůže využít svůj nejúčinnější ochlazovací mechanismus- dýchání s otevřenou tlamou a přehřátí na sebe nenechá dlouho čekat. 
Takže při aportování z vody i při kondičním tréninku se držte pravidla, že pes by měl plavat maximálně patnáct minut a potom několik minut odpočívat. 
Jak poznat přehřátého psa a jak mu poskytnout první pomoc se dočtete ZDE.

OTRAVA VODOU

Jakkoliv to zní hloupě a nebo nemožně, vodou se lze opravdu „otrávit“. Otrava vodou a nebo intoxikace vodou je takový lidový název pro hyperhydrataci. Tak jako někdo může zemřít v důsledku dehydratace, může zemřít v důsledku hyperhydratace.
U člověka je to následkem hloupých soutěží o tom, kdo vypije více vody:

(zdroj: zpravy.aktualne.cz)

U psa se taková nehoda  stane velmi snadno při hraní s kropicí hadicí a nebo automatickým kropičem vody. Při dlouhém aportování, kdy společně s hračkou pes spolkne i trochu vody se příhoda může stát také, stejně jako při chytání vlnek vody z paddleboardu a nebo loďky. 
Více o intoxikaci vodou se dočtete ve článku ZDE.

Dalším rizikem při dlouhém pohybu psa ve vodě je SYNDROM MRTVÉHO OCASU. O něm se dočtete více v tomto článku.

PLOVACÍ VESTA PRO PSA

Pro někoho je to nesmyslný výstřelek, protože přece každý pes umí plavat… 
Vesta má hned několik důvodů, proč ji vašemu psu na plavání pořídit:

– Ne každý pes je dobrý plavec. Některá plemena jsou obecně horší plavci z hlediska anatomické stavby, která nedovoluje psu dobře plavat – kratší krk, zavalité tělo a kratší nohy jsou pro plavání nevýhodou. Pes získá v plavání jistotu díky tomu, že jej vesta nadnáší. 

– Pokud pes plave kondičně a je vynikající plavec, tak i pro něj je vesta výhodou. Vesta drží tělo ve vodorovné pozici, takže pes zatěžuje rovnoměrně přední i zadní končetiny než bez vesty, kdy pes zatěžuje více přední končetiny.  A navíc vesta zvyšuje odpor- takže pes si víc „mákne“.  Pokud plave vedle paddleboardu a nebo lodi, můžete ho za poutko vesty na plavidlo z vody vyzvednout na pravidelné přestávky během tréninku. 

– Máte jistotu, že se pes neutopí. I sebelepší plavec se může unavit, chytit křeč do končetin a nebo být stržen spodním proudem. 

-Rehabilitační plavání  je také důvod k pořízení vesty. Opět platí, že vesta psa udržuje na hladině ve vodorovné pozici a pes plave rovnoměrně všemi čtyřmi končetinami. A to opravdu chcete, pokud se váš pes má dostat do kondice po operaci a nebo úraze. 

(www.nonstopdogwear.com)

 

JAKOU VESTU VYBRAT

Na trhu je k dostání nepřeberné množství vest. První kritérium, který je potřeba se řídit je udaná nosnost vesty a druhé je délka. Vesta nesmí zasahovat přes celá bedra  ke kořeni ocasu. Ocas je „kormidlo“ a rozhodně nemůže být překrytý částí vesty. Z pohledu fyzioterapeuta je ideální, když vesta dosahuje přechodu hrudní a bederní páteře a nebo do poloviny bederní páteře. Další kritérium je správná velikost- psu musí vesta sedět tak, aby nebránila pohybu končetin a  psa nikde netlačila. 
Vyhněte se prosím nákupu vesty od nekvalitních výrobců, kteří sice vyrábí vesty pro psy se žraločí ploutví na hřbetu, ale nemají ani ponětí o nutnosti kvalitního a funkčního střihu vesty a nutnosti poutka na nouzové vytažení psa z vody. Doporučuji výrobce Non-Stop a nebo Hurrta. 

A CO S MOKRÝM PSEM PO PLAVÁNÍ?

Nechat psa mokrého po vykoupání se může nehezky vymstít. Ostatně právě nevysušený pes a následná ošklivá blokáda v křížokyčelní oblasti mého psa mě před devíti lety přivedla na cestu fyzioterapie…. 
Pokud se váš pes jen tak smočí ve vodě, tak velmi pravděpodobně nepronikne voda úplně k podsadě. Ale pokud pes bude plavat delší dobu, bude promočený úplně. Pes s dlouhou srstí a podsadou schne mnoho hodin. Pes s krátkou srstí a bez podsady uschne relativně rychle. 
Pokud nechcete, aby delší aktivitu ve vodě váš pes odnesl zánětem močových cest, syndromem mrtvého ocasu, zapařenou kůží a nějakým super hotspotem, tak se psovi věnujte i po vykoupání. U psů sportovců a nebo v rekonvalescenci následující řádky platí dvakrát tolik!


– Psa po vykoupání vysušte ručníkem – za mě se fakt vyplatí investovat do ručníku z PVA materiálu, který také najdete pod názvem mokrý ručník, speed dry ručník a podobně. Na psy nepoužívám již nic jiného.

(www.surtep.cz)

 

– Osušeného psa pročesejte kartáčem, pokud má dlouhou srst a nebo srst s podsadou.

– Na psa s opravdu hustou srstí není ostuda vzít doma fén a pořádně vysušit. Opravdu věřte tomu, že pes s bohatou srstí a podsadou se zdá být suchý, ale jakmile zajedete prsty do podsady, zjistíte, že je podsada vlhká hodiny… Že se nic nestane? Nechte si na sobě po koupání vlhké plavky. ( Mimochodem u nás na urgentu Na Františku urologii nemáme, až budete shánět pohotovost se zánětem močáku 🙂 ). 


– Na vysušeného, vyčesaného psa můžete dát na urychlení uschnutí deku Back On Track Mesh. Odvádí vlhkost, srst se nezapaří a meshka je regenerační deka. Takže pro psy po kondičním a nebo rehabilitačním plavání je to opět bonus navíc. 


(www.dogfitness.cz)

 

 

(Ne)bezpečná manipulace s ocasem psa

Ocas psa je součást páteře a bohužel je tento anatomický fakt podceňovaný nejen majiteli psů a právě nevhodná manipulace s ocasem psa často vede ke zbytečným problémům s pohybovým aparátem.

Mícha psa vychází z mozku a prochází celou páteří kostěným kanálem vytvořeným obratly. Z míchy vychází hlavové a míšní nervy mezi obratly a inervují jednotlivé části těla. Mícha psa v podobě dorsoventrálně oploštelého válce končí v oblasti sedmého bederního obratle  a následně pokračuje jako filum terminale (koncové vlákno míchy) a  cauda equina, v překladu koňský ocas. Toto zakončení míchy dostalo svůj název pro podobnost s koňským ocasem, protože se celistvá mícha dělí na nervové provazce vzhledem připomínající koňské žíně (viz obrázek páteře).
Ocasní obratle ztrácí typický vzhled obratle a ke konci ocasu jsou obratle jen kostěné „válečky“, které nemají míšní kanál. Prvními několika obratly prochází právě  koncové vlákno míchy.

Míchu můžeme rozdělit na:

  • krční míchu
  • hrudní míchu
  • bederní míchu
  • křížovou míchu
  • OCASNÍ míchu!
    (Anatomie domácích savců, H.E. König, H.G. Liebich)

(https://criticalcaredvm.com/)

Svaly ocasu psa

Svaly ocasu jsou VELMI provázané s pánví a křížovou kostí psa… ( a následně zbytkem páteře a  těla, protože jednotlivé struktury pohybového aparátů se navzájem ovlivňují).  Pro názornost:

M.sacrocaudalis dorsalis lateralis odstupuje od thorakolumbální povázky a upíná se na ocasní obratle

M.sacrocaudalis dorsalis medialis odstupuje od křížové kosti a upíná se do úponových částí svalu m.sacrocaudalis dorsalis lateralis

M.sacrocaudalis ventralis lateralis odstupuje od spodní strany křížové kosti  a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu

M.sacrocaudalis ventralis medialis odstupuje od spodní strany křížové kosti a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu

M.coccygeus odstupuje od ligamentum sacrospinotuberale, které se rozpíná mezi křížovou kostí a sedacím hrbolem na pánvi a upíná se na ocasní obratle.

M.iliocaudalis odstupuje od těla kyčelní kosti (!) a upíná se do ocasní povázky a na ocasní obratle.

M.pubocaudalis odstupuje ze dna pánevní dutiny v rozsahu pánevní spony a upíná se na ocasní obratle.

(Veterinární myologie, MVc. Iveta Pračková, MVDr. Martin Pyszko, Ph.D., doc. MVDr. Václav Páral, Ph.D. )

 

Ocas psa slouží jako důležitý komunikační prvek a pomáhá psu udržovat stabilitu a je nápomocný při změnách směru pohybu a nebo prudkém zpomalování například při sbírání aportu. Všimněte si někdy, co váš pes udělá s ocasem, když potřebuje ostře změnit směr pohybu v běhu a nebo když vyrovnává nerovnost terénu. Jeho ocas intenzivně napomáhá  a pes ho má tak trochu jako kormidlo.

Nevhodná manipulace s ocasem psa může mít za následek dočasné a nebo trvalé poškození měkkých tkání okolo ocasu i samotného ocasu a nebo dojde k distorzi skloubení prvního ocasního obratle a křížové kosti. Následně dochází ke spasmu měkkých tkání okolo postiženého místa, tím útlaku nervů v této oblasti.

Pes může projevovat následující obtíže:

  • nese ocas strnule od těla a nebo jej nese křivě
  • bolestivost v oblasti kříže a kořene ocasu
  • potíže při defekaci
  • potíže až neschopnost sedět, pes si ulevuje, nebo si nesedne vůbec
  • potíže s pohybem – pes chodí strnule

 

Co je nevhodná manipulace s ocasem psa?

Ocas psa rozhodně neslouží jako prostředek na zastavení psa, odtržení psa z rvačky, usměrnění směru pohybu psa a podobně. Bohužel mnoho majitelů rádo využívá ocas jako „madlo“, kterým psa zastaví, pokud se chce rozeběhnout za jiným psem, případně ho za ocas usměrní, pokud se vydá jiným směrem než majitel chce. Samostatnou kapitolou je pak tahání psa dítětem za ocas (uši a jiné části těla).

ZODPOVĚDNÝ MAJITEL NEVYUŽÍVÁ OCASU  JAKO NÁSTROJ PRO OVLÁDÁNÍ PSA!

Bohužel se ocasu běžně využívá v rehabilitaci psů na veterinárních klinikách a v soukromých praxích některých terapeutů  – nechodící pes se zvedá za ocas, pes při pohybu v rehabilitační vaně se přidržuje za ocas, nácvik chůze se provádí s vedením psa za ocas. Velmi často za mnou přichází majitelé nechodících psů a nebo psů po operacích páteře s tím, že jim na veterině řekli, že mají psa přidržovat za ocas.
Pes, který neovládá zadní část těla nemůže klást oproti této manipulaci žádný odpor a majitel se domnívá, že psu nevadí.

Člověk má pozůstatek ocasu ve formě kostrče. Předpokládám, že každý někdy měl naraženou kostrč a ví, jak nepříjemná záležitost to je. Ostatně, většina výše uvedených obtíží psa s distorzí ocasu souhlasí i s obtížemi člověka s naraženou kostrčí. Vodění nechodícího psa za ocas se dá přirovnat k tomu, že člověka, který pro bolesti zad nemůže téměř a nebo vůbec chodit chytí někdo za kostrč, přizvedne ho, aby se mu „lépe“ chodilo a nutil k pohybu… Takže :

TAKOVÁTO MANIPULACE S OCASEM NEPATŘÍ DO VETERINÁRNÍ REHABILITACE!

(https://www.merckvetmanual.com)